Filozofie

5 P – Pravidla pro Bojovníčky

1. Pokloň se – bojové umění začíná a končí úklonou. Respekt, úcta, pokora. To vše je vyjádřeno v tomto prostém aktu.

2. Pozoruj – sleduj, vyhodnocuj, uč se, buď duchem stále přítomen.

3. Poslouchej – vnímej svoje okolí všemi smysly, i sluchem, poslouchej pokyny instruktorů, své partnery při cvičení. Ale také – buď poslušný, dodržuj pokyny rodičů, instruktorů, učitelů.

4. Přemýšlej – stále vyhodnocuj situaci na základě toho, co vnímáš a cítíš. Nepřijímej své okolí slepě, ale aktivně a hledej výhody.

5. Pomáhej – Bojovníčci jsou jeden tým s jedním cílem – společně se zlepšovat. A to nejde bez vzájemné pomoci. Bojovníčci si při společném cvičení pomáhají překonávat překážky, těžkosti a problémy. Posmívání zraňuje, společný smích léčí.

JUJUTSU

1. Co je jujutsu?

Jujutsu jsou dle Fojtíka (4) metody boje beze zbraně, které obsahovaly rozmanité techniky pro boj zblízka, jako např. porazy, kopy, údery, škrcení, páčení kloubů i používání drobných doplňkových zbraní proti neozbrojenému i ozbrojenému protivníkovi. König (8) uvádí, že "hlavní účel džúdžucu spočívá v tom, že je to také účinná forma sebeobrany, neboť cvičenci se zde naučí ovládat nejen své tělo a využívat všechny svalové skupiny, ale také reagovat na všechny známé druhy útoků a vytvářet vlastní postupy a situace při jejich neutralizaci. Džúdžucu optimálně rozvíjí většinu tělesných schopností, zejména rychlost (včetně rychlosti reakce), sílu a kloubní pohyblivost. V menší míře pak také vytrvalost, ..." Jeden ze světových autorů - Draeger (2) uvádí, že ju jitsu je název pro četné formy stylů boje, které si nejsou podobné ani v technice, ani na pohled. Pravé jujutsu zahrnuje metody kopů, úderů, použití kolen, házení, škrcení, blokování kloubů, používání některých zbraní a držení a svazování nepřítele. většina systémů však zdůrazňuje pouze jeden nebo dva aspekty z celé škály.

2. Historie

Historicky existuje velké množství teorií na vznik jujutsu, autoři zabývající se touto problematikou jsou v této otázce mnohdy nejednotní. Fojtík (4) uvádí tři různé teorie vzniku ju jitsu, které se liší, jak místem vzniku (Čína, Japonsko), tak i osobou zakladatele a časem. Zřejmě se však spíše jedná o vznik jednotlivých různých škol jujutsu, kterých v historii Japonska a vzhledem také k jeho velikosti, byl velký počet.

V současné době rovněž existuje velké množství škol a organizací zabývajících se jujutsu pod nejrůznějšími názvy - "kempó, jawara, kumiuči, kogusoku, wadžucu, aikidžucu, džúdžucu aj." (Fojtík, 4), nebo z modernějších např. "goshindo, gracie ju jutsu, Allkampf Jutsu, jissai jitsu" (Minařík, 12).

V současnosti dochází k velkému rozmachu jujutsu, kromě sportovních oddílů a soukromých zájmových tradičních škol dochází také k využití jujutsu v rámci bezpečnostních jednotek (policie, soukromé bezpečnostní agentury, speciální policejní jednotky, ochrana politických činitelů) v celosvětovém rozšíření: Japonsko - jujutsu pod názvem taiho jutsu je společně s kendo oficiálním výcvikovým systémem japonské policie, U.S.A. - některé státy unie rovněž využívají jujutsu při výcviku svých policejních jednotek, FBI nevyjímaje - o čemž podává svědectví jeden z instruktorů FBI a majitel sítě škol Hakko Denshin Ryu Ju Jutsu Michael J. LaMonica (Rumann, 17).

3. Principy a podstata

Lind (11) popisuje princip založení školy jujutsu Yoshin ryu lékařem z Nagasaki jménem Akayama Shinobu v roce 1732 "... vynalezl pohyby podobné tři sta let starému Ju-jutsu na principu ne-odporu (jako když se větev vrby ohýbá pod tíhou sněhu, aniž by se zlomila). Tyto pohyby byly původem konceptu Jigoro Kano, který je následně použil v judu."

Fojtík (4): "V povolnosti je síla", "měkké dobývá tvrdé ", "bouře duby vyvrací, zatímco rákos jen ohýbá"). König (8) píše: "Hlavní poučka stylu džúdžucu zní "ustup v zájmu vítězství" a umožňuje i podstatně méně fyzicky disponovanému jedinci zvládnout silnějšího, rychlejšího a těžšího neškoleného protivníka, jemuž v boji napomáhá jeho setrvačná síla. ... "Ustup jsi-li tlačen, přistup, jsi-li tažen". Sebeobrana, která má být funkční, musí splňovat požadavek zvítězit i slabé ženě nad stodvacetikilovým mužem. Z toho je patrno, že nemá smysl bránit se síla proti síle. ... Je velmi důležité při sebeobranných technikách uhýbat mimo osu útoku, nechat útočníka působit do prázdna a případně kinetickou energii jeho těla, popř. jeho částí, využít pro vlastní techniku."

Další články