O šikaně

Naším cílem v Bojovníčkovi je předat dětem nástroje k osobní ochraně a obraně. Nejde jen o bojové aplikace, ale především o schopnost rozpoznat rizikové situace a předcházet konfliktům ještě než nastanou. Proto je pro nás téma šikany velmi důležité.

Jakkoliv je to špatné, nějaká forma šikany je součástí života velké části českých žáků a studentů (podle celonárodního průzkumu z roku 2001 je to v ČR až 40% dětí, což ale není v okolních státech příliš ojedinělé množství). Některé rané formy se dají ještě poměrně snadno řešit a léčit, ale pokud není obětem a jejich situaci věnována dostatečná pozornost, může vše eskalovat natolik, že jde oběti o zdraví (fyzické i psychické) či dokonce o život.

Naše členy učíme jak se nestát obětí. Vedeme děti k aktivnímu vyhodnocování situace a hledání možnosti úniku s důrazem na verbální práci před vlastním vypuknutím konfliktu. Správné držení těla, tón hlasu, nacvičené reakce a schopnost vyhledat pomoc odpovědné osoby jsou nástroje, které ke své ochraně můžou využít kdykoliv.

Moc bychom si přáli, abyste následující informace nikdy nepotřebovali. Pokud ale budete mít někdy pocit, že má Vaše dítě problém, neváhejte se sem vrátit. Stránky Vám můžou pomoct při počáteční orientaci v celé problematice.

Váš

instruktorský tým

Šikana – co to je (a není)

Samotné slovo šikana má téměř magický účinek. Tento tajuplný termín označuje širokou škálu jevů a si většina lidí si ho také může vysvětlit velmi odlišně. Je proto naprosto nezbytné vyhýbat se označování situace aniž by byly důkladně prošetřeny všechny okolnosti. Následující informace prosím berte, jako velmi strohý výčet důležitých rysů. Vzhledem ke složitosti celé problematiky však není možné postihnout na tak malém prostoru vše. Proto vše berte pouze orientačně a při jakémkoliv podezření kontaktujte nejprve školu.

Takže, co to tedy vlastně je (a není)?

Škádlení x šikana

Znak:	Škádlení	Šikanování
Definice	Projev přátelství, žertování, není vítěz ani poražený.	Násilný a závislostní vztah, úmyslné a opakované ubližování. Někdo, komu se oběť nemůže bránit, dělá, co je jí nepříjemné, ponižuje ji nebo ji to bolí.
Záměr	Vzájemná legrace, radost, dobrá nálada	Ublížit, zranit, ponížit
Motiv:	Náklonnost, sblížení, seznamování, zájem o druhé	Moc a krutost, dále překonávání samoty, zabíjení nudy, zvědavost, žárlivost, předcházení vlastnímu týrání, vykonání něčeho velkého…
Postoj:	Respekt k druhému a sebeúcta	Znevážení druhého
Citlivost:	Vcítění se do druhých	Tvrdost a nelítostnost
Zranitelnost:	Dítě není zvýšeně zranitelné a přecitlivělé.	Bezbrannost, oběť se neumí, nemůže či nechce bránit.
Hranice:	Vzájemné respektování limitů, nikdo nepoužije plné síly.	Prolamování hranic, silnější strana nebere ohledy. Oběť dává najevo nelibost, agresor pokračuje.
Právo a svoboda:	Rovnoprávnost účastníků, možnost obrany, opětování a ukončení na obou stranách.	Bezpráví. Obrana či oplácení se tvrdě trestá.
Důstojnost:	Zachování důstojnosti, bez pocitu ponížení, trapnosti a ubohosti.	Ponížení důstojnosti, oběť zesměšňována a ponižována
Emoční stav:	Radost, vzrušení ze hry, lehké naštvání, i nepříjemné, ale ne bezmoc.	Bezmoc, strach, stud, bolest. Nepříjemné a bolestivé prožívání útoku.
Dopad:	Podpora sebehodnoty a pozitivní nálada.	Pochybnosti o sobě, nedostatek důvěry, úzkost, deprese. Dítě má strach.

Kolář, 2011

Základní znaky šikany jsou záměrnost, opakovanost, dlouhodobost, samoúčelnost agrese, nepříjemnost útoku a nepoměr sil.

Dominantním znakem je vždy BEZMOCNOST OBĚTI.

Etoped Michal Kolář uvádí ve své knize Skrytý svět šikanování ve školách "seznam" podezřelých projevů, které by měly rodičům pomoci alespoň v základní orientaci. Zároveň také upozorňuje na to, že jednotlivé projevy nemusejí mít vždy se šikanováním něco společného, ale téměř jistě signalizují skryté volání o pomoc. Čím více se jich objeví najednou, tím je pravděpodobnost šikany větší.

Podezřelé projevy

• Za dítětem nedochází domů žádný spolužák, zdá se, že nemá kamarády.
• Dítě je zaražené, posmutnělé až depresivní, nemluví o tom, co se děje ve škole.
• Špatně usíná, má poruchy spánku, zdají se mu hrůzostrašné sny.
• Dojde k výraznému zhoršení prospěchu, je nesoustředěné, bez zájmu.
• Před odchodem do školy nebo po příchodu domů ho pobolívá hlava, břicho apod.
• Často navštěvuje lékaře, znenadání se objeví neomluvená absence.
• Do školy nebo ze školy chodí oklikami.
• Domů přichází s potrhaným oblečením, poškozenými školními pomůckami nebo bez nich.
• Často mu nevychází kapesné, ztrácí ho, požaduje další peníze.
• Dítě přichází domů vyhladovělé, i když dostává svačiny a obědy má zajištěné.
• Nedokáže uspokojivě vysvětlit svoje zranění - odřeniny, modřiny, lehký otřes mozku, naraženou kost nebo zlomeninu, popáleniny na ruce apod.
• Vyhrožuje sebevraždou, nebo se o ni dokonce pokusí.

 

Co dělat

Podle dr. Koláře existují tři základní kroky, podle kterých by měli rodiče postupovat.

Prvním krokem je poskytnout dítěti maximální citovou oporu."Rodiče by měli dítě vyslechnout, brát všechno, co říká, vážně. Stává se, že někteří z nich jednají velmi nevhodně a reagují třeba tvrdě, nedůvěřivě nebo také nerozhodně a nejistě. V každém případě by měli dítě podržet. Stát při něm," zdůrazňuje odborník.

V rámci tohoto prvního kroku by se rodiče měli také snažit zjistit co nejvíce informací - co se stalo, kdo co dělal, kdy, jak, případně kolik je obětí.

Druhým krokem je návštěva školy.I vzhledem k číslu, které je uvedeno v úvodu, je třeba si uvědomit, že problematické vztahy se objevují v každém kolektivu a pokud v nějaké třídě propukne šikana, neznamená to nutně selhání učitele. Pokud nemohou oba rodiče, měl by s jedním z nich jít alespoň někdo z příbuzných či přátel. Při této návštěvě jde o to promluvit s ředitelem školy a s lidmi, kteří mají dítě na starosti (třídní učitel, výchovný poradce). Říci jim, co se přihodilo a zjistit, zda je škola schopná odborně pomoci. "Nejvhodnější je zeptat se přímo. Například: Jak bude šikana vyšetřovaná (jestli škola zná pravidla strategie a taktiky)? Jak budou vyhledávaní vhodní svědci? Zda se počítá s rizikem falešného svědectví? Jak bude škola chránit dítě před případnou pomstou? Podle čeho pozná, zda se jedná o počáteční nebo pokročilé stadium šikany? Jakou metodu nápravy škola použije?" radí odborník. Návštěva školy může rodičům přinést spásnou pomoc, ale i traumatizující zážitek. Podle dr. Koláře většinou školy reagují na sdělení o šikaně trojím způsobem:

1.Škola má zájem věc řešit, chce pomoci, ale jak přiznává, nemá odborné zkušenosti. Je proto nutné neodkladně se s žádostí o pomoc obrátit na odborníka. Všechny kroky jsou konzultovány s rodiči.

2.Škola spolupracuje s odborníkem nebo její výchovný poradce prodělal odborný výcvik a ví, oč se jedná.

3.Škola rodiče nepřesvědčí o své odbornosti a tvrdí, že problém zvládne. Případně vůbec nemá zájem se situací zabývat a má tendenci odsuzovat dítě nebo i rodiče. Nastane-li tato varianta, rodiče by měli kategoricky odmítnout neodborný zásah, požádat o pomoc inspekci a trvat na tom, aby byl přizván odborník. Podle okolností by měli přeřadit syna či dceru na jinou školu. (Jsou případy, kdy je dítě tak zubožené, že by pak mělo být v ochranném prostředí - doma případně na jiné škole a podobně.)

Rodiče také mohou podat na školu nebo jejího zřizovatele stížnost. Obrátit se na školský úřad, Českou školní inspekci, ministerstvo školství, poradnu specializovanou na práva dítěte, policii, na soud či na prezidentskou kancelář.

Třetím krokem je návštěva odborníka. Navažte kontakt s odborníkem - specialistou na problematiku šikanování (navštivte pedagogicko-psychologickou poradnu, zavolejte na některou z linek důvěry atd.).

 

Kam jít, koho kontaktovat?

PPP Brno Sládkova – www.poradenskecentrum.cz

DÚM Brno Veslařská - http://www.dum-brno.cz, kontakt@dum-brno.cz

Modrá linka – centrum a krizová linka pro děti a mládež – www.modralinka.cz

 

Různé

Idžime - šikana v Japonsku

V souvislosti s nedávno proběhlou konferencí Prevence násilí mezi dětmi (nejen) na školáchjsme měli možnost slyšet velmi zajimavou přednášku Mgr. Michala Čoupka o šikaně, která je v současné době v Japonsku velmi diskutovaným tématem.

 

Než se však podíváme podrobněji na tento typ násilí mezi dětmi, pojďme si nejprve říci několik slov o samotném Japonsku. Pomůže nám to vnímat Japonsko a šikanu ve správném kontextu. Když se řekne Japonsko, většina z nás si představí horu Fudži, samuraje, suši, gejši, sumo, krásné japonské zenové zahrady, ale i moderní Japonsko. Je však také potřeba si uvědomit, že na ostrovní zemi žije dosti velké množství lidí, kteří daný prostor k bydlení využívají skutečně maximálně. To se také odráží na jejich způsobu myšlení, které se dá definovat jako kolektivní prospěch, kterému je podřízeno absolutně vše. V této souvislosti se také často objevuje rčení: „vyčnívající hřebíky se zatloukají“...a pro japonskou společnost je toto fakticky hlavním mottem.

Ti z vás, kteří do Japonska často jezdíte a máte možnost zde i cvičit, mi asi dáte za pravdu, že cvičení v Japonsku je zcela jiný zážitek, než cvičení kdekoliv jinde. Je to kromě jiného i tím, že v japonských dóžó (místo ke cvičení bojových umění) se celoročně netopí, takže když je venku mráz, dá se úspěšně předpokládat, že v dóžó bude možná o pár stupňů tepleji a to ještě díky tomu, že se místnost po nějaké době zahřeje díky cvíčícím budokům (ti, kteří praktikují japonská bojová umění).

Na první pohled to vypadá jako paradox, když si uvědomíme, že Japonsko je technologicky velice vyspělá země a instalace klimatizace či topení by neměl být problém, že? Jenže způsob uvažování a výchova japonského budoky je zcela jiná od toho nejaponského. S utužováním těla tu je zároveň utužována i mysl. A tento systém výuky je běžný nejen v oblasti bojových umění, ale i ve školách. Žáci, kteří nějakým způsobem vyčnívají, jsou cílem šikany ostatních. A nemusí jít nutně o fyzickou odchylku (příliš vysoký/malý/tlustý/.., brýle, koktá, dlouhé/krátké vlasy...), ale i osobnostní (introvert, apod.).

 

Je také nutné si uvědomit, že děti jsou od malička vychovávány s tím, že se musí učit, jak nejlépe umí, protože vynikající prospěch jim umožní se dostat na elitní základní, střední i vysoké školy a to následně vede k získání dobře placené pozice ve firmě. Děti jsou tak pod enormním stresem. K tomu ještě připočtěte prakticky chybějícího otce, který pracuje „od nevidim do nevidim“ a následně jde ještě na (povinnou) večeři se svými kolegy a šéfem, takže se domů dostane až kolem půlnoci, kdy děti již spí. Výchova tedy spočívá na matce či daleko častěji na prarodičích, protože i matky pracují v podobném zápřahu. Navíc se rodiče obávají oznámit šikanu vedení školy, protože to by mohlo ovlivnit výsledky závěrečných zkoušek jejich dítěte.

Šikana v Japonsku je svým způsobem specifická a často i nepochopitelná pro neJaponce, hlavně způsobem, jakým ostatní Japonci k řešení šikany přistupují. Často se snaží jakékoliv projevy šikany přehlížet, protože nabídnout jinému pomoc se automaticky považuje jako veřejné přiznání, že ten, kterému je pomoc nabídnuta, je slabší a neschopnější. Podle posledních statistik v Japonsku je asi 80% kvalifikována jako kolektivní násilí, tedy stav kdy celá třída šikanuje jednu oběť. Asi netřeba říkat, že jde v drtivé většině případů o dlouhodobou záležitost. Dle Dr.Michala Koláře je tento způsob šikany definován jako předposlední úroveň, což již je velmi rozvinutá šikana. Na této úrovni se již (v Čechách) do řešení zapojuje jak vedení školy a rodiče, tak i policie. V Japonsku je však i tato úroveň zlehčována, přehlížena i tolerována. Jelikož šikana se však v Japonsku stává stále více viditelnějším problémem, který je již prakticky nemožné přehlížet, vláda zadala několik studií, které měly tento problém lépe specifikovat a navrhnout možná řešení. Podle jedné takové studie (Bullying and Ijime in Japanese Schools: A Sociocultural Perspective) byly identifikovány pouze čtyři vzorce chování, které se dají vykládat jako forma šikany:

• Ostatní spolužáci nemluvili s obětí, dokonce ikdyž je oběť pozdravila jako první ( 91,1%)
• Šikana ve formě písemných vzkazů jako "Jdi se bodnout..., trhni si..., vlez mi na záda..., idiote,...vypadni..." ( 89,7%).
• Nadávky obětem šikany jako " ekzém, vši, svrab, vir, bakterie..." (83% respondentů).
• Svlékání šatů a sexuální obtěžování oběti (75,9%).

V roce 2013-03/2014 bylo zaznamenáno více jak 118.000 (vážných) případů šikany. Podle výzkumu japonského Ministerstva školství, které se snaží nějakým způsobem monitorovat šikanu již od roku 1997, je šikana v minulém a letošním roce na svém maximu.

O šikaně názorně hovoří i následující video, které popisuje případ 13letého chlapce Hiroki Sano, který v roce 2011 nakonec spáchal sebevraždu skokem z budovy. V tomto videu můžete vidět opakované a systematické projevy násilí a obtěžování po dobu několika měsíců, kdy ho chlapci bili, nadávali, ponižovali a zesměšňovali jej. Během tohoto období byl nucen krást v obchodě (i když měl peníze), jíst živé včely, apod. Právě případ Hirokiho konečně vyvolal reakci japonské vlády. Ministerstvo školství začalo sledovat bezpečnost dětí ve školách, atd. Do škol byli posláni pracovníci, kteří měli za úkol sledovat stav šikany a vše reportovat zpět na ministerstvo. Záměrně se jednalo o nezávislé pracovníky, protože se ministerstvo zcela správně obávalo, že vedení školy bude výskyt šikany popírat a ignorovat, aby jméno školy nebylo pošpiněno.

A zde se začíná projevovat zřetelný rozdíl o způsobu přístupu k šikaně mezi neJaponcem a Japoncem. Byl zaznamenán například případ chlapce, který byl popálen na ruce více jak 40 cigaretami. Když ostatním studentům své popáleniny ukázal, byl následně vyloučen ze školy za to, že „způsobil svým spolužáků citové trauma a úzkost.“ 

Jiná škola zase požádala rodiče studenta, který si vzal následkem dlouhodobé šikany život, aby rodiče na vařejnosti prezentovali sebevraždu jako pouhou „nehodu“ a jméno školy tak neutrpělo.

A v další škole se objevil případ šikany, který byl dokonce pod dohledem pedagoga. A ačkoliv bylo vše zaznamenáno skrytou kamerou a následně prezentováno vedení školy, ředitel vyřešil tuto nepříjemnou situaci tak, že požádal rodiče agresora, aby přispěli na odstěhování rodiny oběti z města. Rodina se přestěhovala jinam, agresor zůstal ve třídě stejně tak jako i onen třídní učitel.

Podle výše zmíněné studie drtivá většina šikanovaných děti ve skrytu duše doufá, že si jich někdo všimne a pomůže jim. Bohužel jak rodiče, tak i pedagogové nemají dostatek znalostí i odvahy toto řešit. A výsledkem tak je neustále vzrůstající počet dětí, kteří ten tlak nevydrží a vezmou si život.....

Nicméně, abychom toto povídání neskončili tak pesimisticky, japonská vláda se nyní skutečně snaží problém řešit. Podporuje například vydávání japonských komiksů Manga, které popisují případy šikany i jak ji řešit. Mezi japonskou mládeží jsou tyto komiksy velmi populární a pomáhají tak zvýšit osvětu. Dokonce existuje nový hudební směr, tzv. „baby metal“, který ve svých textech důrazňuje, že šikana je špatná. Školy nyní musí povinně a pravidelně reportovat ministerstvu školství i mísntím řadům závažné případy šikany, kdy oběti utrpěli vážnou újmu na zdraví. Ustanovily se speciální vyšetřovací týmy s působností po celé zemi. Ve školách jsou nyní nezávislí poradci, čímž je zaručena jednak odbornost, ale i neutralita. Spolupráce s policií je nyní daleko užší. Ministerstvo školství začalo organizovat pravidelné vzdělávací semináře jak pro pedagogy, tak i pro rodiče. A do škol bylo povinně zavedeno bojové umění se všemi svými aspekty – respekt k ostatním, dodržování etikety, včetně takových lidských hodnot jako čest, odvaha, laskavost, respekt, poctivost, loajalita a důstojnost. Až čas ukáže, jak výše uvedená opatření budou účinná.

Zdroj: Mgr. Michal Čoupek – Prevence násilí mezi dětmi (nejen) na školách v Japonsku, text na základě přednášky sepsal kolega Jarda Kolcun